Photo - Kaka

Kaka

Potrebujem Ježiša každý deň môjho života. Ježiš mi hovorí v Biblii, že bez neho nemôžem urobiť nič. Mám dnes dar a schopnosti hrať futbal, pretože mi to dal Boh.

Photo - Ivona Škvorcová

Ivona Škvorcová

Jedna malá „gulička“, ktorú som si náhodne našla na krku, zmenila nielen moje plány, ale i život. Treba ju vyoperovať - bolo odporúčanie mojej lekárky. Vraj len bežná operácia, o nič nejde. V nemocnici som strávila tri dni a s pokojom a úplnou bezstarostnosťou som tri týždne čakala na výsledky z biopsie. Ako 22-ročnú vysokoškoláčku plnú života a energie, ma ani len nenapadlo, že by mohlo ísť o niečo vážne. 22. 2. 2006 zneli slová lekára: „Je to pozitívne“. Ani som presne nechápala, čo to znamená. Šok, ktorý otriasol celou mojou rodinou - RAKOVINA. Bola som zmätená, mala som kopec otázok a obáv.

Photo - Katarína Kuchtová

Katarína Kuchtová

Modlila som sa a prosila Pána o záchranu nášho Šimonka. Prišli sme do nemocnice a lekár mu nameral tep 300 - to je na kolaps a smrť.

Photo - Augustín Ugróczy

Augustín Ugróczy

Ahojte chlapci, mládenci, muži, mudrci, odpadlíci, vagabundi, hľadači pokladov, drakobijci, kávičkári, hudobníci, načúvači, jedným slovom UČENÍCI. Takýmto oslovením na úvod mailu zvolávam mojich chlapcov na pravidelné mesačné stretká s názvom PAJTA.

Photo - Elias Vella

Elias Vella

Keď som bol profesorom dogmatickej teológie, učil som svojich študentov, že diabol ako osoba neexistuje.

Photo - Matej Tóth

Matej Tóth

Aj keď mám krásny a šťastný život, nie vždy bolo všetko ružové a ideálne, ale ja sa riadim heslom, že všetko zlé je na niečo dobré a Pán Boh má svoj plán. Preto sa snažím nájsť vo všetkom a všetkých ľuďoch hlavne to dobré.

Photo - James Manjackal

James Manjackal

... položil ruky na moju hlavu a začal sa modliť: „Nebeský Otče, pošli teraz svojho Syna Ježiša do choroby tuberkulózy, ľadvinových kameňov a infekcie, ktorými trpí tento kňaz a úplne uzdrav jeho telo aj dušu.“ Vtedy som si pomyslel, že asi videl moju zdravotnú kartu, kde sú opísané moje zdravotné problémy!

Photo - Katarína Randová

Katarína Randová

Pred rokom mi vyšli nedobré výsledky na HPV vírus, ktorý spôsobuje rakovinu krčka maternice. Keďže to nebolo veľmi vážne, čakali sme na ďalšie stery. Ich výsledky boli opäť horšie ako predtým. A takto sa to opakovalo ešte raz. Výsledky sa zhoršili, dokonca výsledky na rakovinové bunky vyšli všetky pozitívne. Mne sa vtedy zrútil svet.

Photo - Peter Slaný

Peter Slaný

Začal som pravidelne huliť trávu. Už v trinástich som fajčil trávu denne. Chodil som do školy nahúlený. Cez prestávky som si tiež občas zahulil. V tej dobe som opovrhoval tvrdými drogami. Myslel som si, že nikdy nebudem feťák. Onedlho som vyskúšal durmán, LSD, extázu... V štrnástich som vyskúšal Piko (pervitín).

Photo - Róbert Slamka

Róbert Slamka

Viem čo je rakovina. Môj ocko zomrel na rakovinu, aj starý ocko zomrel na rakovinu a tak viem čo to znamená, keď niekto povie máš zhubný nádor! A tak som si povedal, idem zomrieť.

Photo - Mudr. Silvester Krčméry CSc.

Mudr. Silvester Krčméry CSc.

Ak teda za to, čo som robil, to jest za dobro, pravdu a Krista mám byť trestaný, vtedy nechcem ani menší trest, ale radšej väčší trest a bol by som najšťastnejší, keby som mohol za Krista i zomrieť, hoci viem, že tak veľkej milosti nie som hodný.

Photo - Jozef Červeňák

Jozef Červeňák

V novembri toho roku 2002 na Sviatok všetkých svätých som sa vracal z cintorína domov. Ako som tak kráčal, vo svojom srdci som vnímal hlas, ktorý mi hovoril: „Ona bude tvojou ženou“.

Photo - Liu Žen jing - (brat Yun)

Liu Žen jing - (brat Yun)

Podzemná Cirkev v Číne čelí krutému prenasledovaniu aj v dnešných dňoch. Yun tvrdí, že aj vďaka prebiehajúcemu vyše 30 ročnému prenasledovaniu, utrpeniu a mučeniu sú dnes veriaci čínskej podzemnej Cirkvi pripravení v moslimskom, hinduistickom a budhistickom svete obetovať svoj život za Ježiša Krista a ohlasovanie Jeho Evanjelia.

Photo - MUDr. Emília Vlčková

MUDr. Emília Vlčková

Príbeh exhomeopata: Dcére som vyliečila bronchitídu po tom, čo jej nezabrali antibiotiká. Mne po podaní homeopatika na druhý deň zmizla bradavica.

Photo - Vlado Žák

Vlado Žák

Vedel som o Bohu, ale nepoznal som Ho. Videl som Boha len ako prísneho sudcu, ku ktorému som bol viac viazaný akýmsi strachom, než čímkoľvek iným. Teraz už viem ako veľmi som sa mýlil.

Photo - Alžbeta Šimová

Alžbeta Šimová

Keď po operácii prišli výsledky a potvrdil sa karcinogénny nádor, potrebovala som ísť pred Eucharistického Krista.

Photo - Dominik Dobrovodský

Dominik Dobrovodský

Áno, kosti sú mojím životným údelom. Narodil som sa so zlomeninou a od vtedy celé detstvo rok čo rok zlomeniny pri najmenších pádoch. Veľa času som strávil v nemocniciach, poznal utrpenie na vlastnej koži, ale videl trpieť aj druhých. Na druhej strane to bola pre mňa vysoká škola života. Bola to skúsenosť, že Boh je vždy pri mne, že ma nikdy neopustí. A tak sa postoj chvály stal (a stále znovu stáva) mojím prvým vyjadrením lásky k nemu.

Photo - Nick Vujicic

Nick Vujicic

som vďačný, že som sa pred 31 rokmi narodil bez rúk a nôh. Nebudem predstierať, že môj život je jednoduchý, ale skrze lásku mojich milovaných rodičov a viery v Boha som prekonal moje nešťastie a môj život je teraz naplnený radosťou a zmyslom.

Photo - Viera Prokopcová

Viera Prokopcová

Ak žehnáme Izraelu, požehnanie prichádza na nás samotných (Gn 12,3): „Požehnám tých, čo budú teba žehnať a zavrhnem tých, čo budú teba preklínať.“ Ak je v našom srdci alebo v rodine, u predkov prítomný antisemitizmus, alebo máme predsudky voči Židom, robili sme si vtipy na adresu Židov alebo Izraela, dopustili sme sa neprávosti voči Židom, ukrivdili sme, boli sme ľahostajní voči povolaniu židovského národa, atď ..., bránime požehnaniu, ktoré je nám prisľúbené v Gn 12.

Photo - Jozef Demjan

Jozef Demjan

V detstve ma sexuálne zneužil starší chalan, prešiel som chudobou, okultizmom, depresiami, sexuálnymi partnermi toho istého pohlavia, či pokusmi o samovraždu. Svetlo do môjho života vniesla viera v Ježiša Krista.

Photo - Marek Nikolov

Marek Nikolov

Cieľom modlitbových zhromaždení s názvom „Ježiš uzdravuje“ (najbližšie v sobotu 14. októbra 2017) je zažiť, že Boh je láska. Láska, ktorá sa chce dávať a zjavovať svoje milosrdenstvo aj skrze uzdravenia, znamenia, divy a zázraky.

Photo - Katarína Kolčárová

Katarína Kolčárová

Začala som vnímať anjelov, ale neskôr aj duchov. Čo bolo strašné. Začala som pociťovať strach a aj depresiu som dostala. Bola som zmätená, nechápala som ako je to možné, že mi to ubližuje. Veď v tom predsa nemôže byť nič zlé. Videla som svoju kamarátku, ako zvláda s ľahkosťou život a keďže to bol veľmi dobrý človek, myslela som si, že je to v poriadku.

Photo - Rick Warren

Rick Warren

Ľudia sa ma pýtajú: Čo je zmyslom života? Ja odpovedám veľmi stručne a výstižne: život je prípravou na večnosť. Boli sme stvorení pre večnosť a Boh chce, aby sme boli s Ním v nebi.

Photo - Renáta Ocilková

Renáta Ocilková

Počas chemoterapií mi však vypadol menštruačný cyklus. Keď som sa na to asi po pol roku spýtala môjho gynekológa – onkológa, s veľkými obavami, ako zareagujem, mi povedal: „To je normálne. Vy už cyklus nikdy nedostanete.“

Photo - Anton Srholec

Anton Srholec

Viera a láska k Ježišovi a k jeho veci naplnila moje celé srdce a bol som ochotný za to položiť svoj život.

Photo - Denis Blaho

Denis Blaho

Veštil som a plnilo sa to, mával som jasnovidecké obrazy krátkodobej budúcnosti, ktoré sa tiež plnili. Kresťanstvom som pohŕdal a veriacich ľudí alebo známych, ak neboli naozaj hlboko veriaci, som spochybňoval alebo dotiahol na nejaký budhistický seminár.

Photo - Bohuš Živčák

Bohuš Živčák

Napriek prenasledovaniu za komunizmu, alebo možno práve kvôli tomu, sa hľadanie Boha stalo pre mňa neustálym dobrodružstvom. Viac putovaním ako študovaním. Na strednej škole sa Boh začal približovať ešte dramatickejšie.

Photo - Veronika Barátová

Veronika Barátová

Spomienky na začiatok môjho návratu k Bohu sú pre mňa stále veľmi krásne a dôležité do dnešného dňa. Stalo sa tak počas môjho štúdia na vysokej škole, v dobách normalizačného komunizmu.

Photo - Dr. Gloria Polo

Dr. Gloria Polo

Aj mňa zasiahol blesk, vnikol do mňa cez ruku a spálil celé moje telo strašným spôsobom, zvnútra aj zvonku. Moje rebrá, brucho, podbruško, nohy aj pečeň boli zuhoľnatené. Moje ľadviny utrpeli silné popáleniny, tak isto pľúca a vaječníky.

Photo - P. Vojtech Kodet

P. Vojtech Kodet

Jádra křesťanství se začínám dotýkat v okamžiku, kdy pochopím, že Bůh je ten, který si mě zamiloval, a kdy to prožiji na vlastní kůži. Když pochopím a prožiji, že Bůh je ten, který mě hledá, a zakusím, že jsme se konečně setkali. Když pochopím a prožiji, že Bůh ke mně mluví, zaslechnu jeho hlas ve svém srdci a začnu ho poslouchat.

Photo - Oto Mádr

Oto Mádr

Tato doba není pro křesťany zvlášť příjemná, ale pro křesťany správného formátu je to velký a nádherý čas. „Jestliže mne pronásledovali, i vás budou pronásledovat.“ V takových slavných chvílích zpívá církev Pánu hrdinskou píseň lásky a věrnosti. Je to výsada a dar právě teď žít, milovat a bojovat.

Photo - Matka Tereza

Matka Tereza

Nie je dôležité to, čo robíme, ale koľko lásky do svojej činnosti vložíme. Robme malé veci s veľkou láskou.

Príbeh - P. Vojtech Kodet
Být učedníkem Krista

small_V_KODET.jpg

Je členom programového tímu Charizmatickej konferencie www.cho.cz

Od roku 2001 je členom tímu, ktorý pripravuje a organizuje letné tábory pre mládež s názvom JUMP www.jump.cho.cz

V roku 2012 sa stal spoluzakladateľom neziskovej organizácie BAKHITA o.p.s. www.bakhita.eu , ktorá je zameraná na pomoc ľuďom a rodinám na ceste od rôznych foriem moderného otroctva.

Behom celého svojho kňazského života se venuje prednáškovej a formačnej činnosti, dává duchovné cvičenia, venuje sa duchovnému doprevádzaniu a službe uzdravovania a oslobodzovania.

Viac informácií môžete nájsť:
www.vojtechkodet.cz

Mnozí z nás vyrůstali v křesťanské rodině a osvojili si náboženské zvyklosti dřív, než si vůbec stačili položit otázku, co to vlastně znamená být křesťanem. Jiní objevili křesťanství až jako dospělí, takže nejsou tolik v zajetí zvykovosti. A přece, i jim se může stát, že se život víry s celou svou novostí scvrkne na jakousi luxusní „půdní vestavbu“, která má své přesně vymezené místo, ale mnoha oblastí praktického života se vlastně nedotýká.

Někteří dokonce žijí své křesťanství tak trochu jako pohanské náboženství: vnímají Boha buď jako vzdáleného a vyvýšeného, jakoby na vrcholu vysokého kopce, který je třeba vlastními silami zdolat, aby se člověk Bohu přiblížil, anebo jako někoho náchylného k hněvu, koho je třeba si náboženskými úkony udobřit a naklonit. Potom jdou za Bohem z pocitu povinnosti a ze strachu, nikoli z lásky. A místo aby Bohu naslouchali, tak mu stále něco říkají; místo aby dali prostor jeho konání ve svém životě, sami se pořád snaží něco pro něj konat, ovšem stále s nepříjemným pocitem, že mu stejně nic lidského asi není dost dobré.

Naštěstí to nejsem na prvním místě já, kdo hledá Boha, ale Bůh, kdo hledá mě. On si mě již před stvořením světa zamiloval a vyvolil (srov. Ef 1,4-5), zápasí o mě, chce mi projevovat svoji lásku a stojí o mé přátelství, obětuje se za mě a čeká, až ho pustím do svého života. Podstata křesťanského života tedy nespočívá v tom, že chodím do kostela, že něco dělám nebo nedělám, že mám větší či menší povědomí o článcích víry. Křesťanství je vztah – osobní vztah Boha k člověku a člověka k Bohu, v Kristu Ježíši. Jinými slovy, je to vztah, do kterého nás uvádí Ježíš, vztah, který má sílu ovlivnit a utvářet celý náš život.

Jádra křesťanství se začínám dotýkat v okamžiku, kdy pochopím, že Bůh je ten, který si mě zamiloval, a kdy to prožiji na vlastní kůži. Když pochopím a prožiji, že Bůh je ten, který mě hledá, a zakusím, že jsme se konečně setkali. Když pochopím a prožiji, že Bůh ke mně mluví, zaslechnu jeho hlas ve svém srdci a začnu ho poslouchat. Je velmi důležité, abych ho sám za sebe do svého života, do svého srdce pozval a dovolil mu, aby byl nejen mým Spasitelem, který mě vykoupil svou krví, nejen učitelem, který mi říká, co je správné, ale také mým Pánem, jemuž patří celý můj život, všechno, co jsem a co mám.

Když Pán volá k následování, může to na první pohled vypadat, jako by nám chtěl všechno sebrat. Bůh ale vždycky dává, a jestli po člověku chce, aby mu něco odevzdal, tak jenom proto, aby mu sám mohl dát něco lepšího. Povolání k následování je povolání k životu, k plnosti života: „Já jsem přišel, aby měli život a měli ho v hojnosti“ (srov. Jan 10,10).

Učednictví je tedy založeno na hlubokém přátelství s Kristem, na vztahu od srdce k srdci. Odpovídá tomu, po čem člověk ve svém životě nejvíce touží: aby byl v lásce přijat, aby se v lásce mohl vydat a přijmout druhého. Čili podstatou následování Krista je láska, která se dává. Nezapomeňme však, že vždycky je to na prvním místě Bůh, který se dává nám. „V tom záleží láska: ne že my jsme milovali Boha, ale že on si zamiloval nás a poslal svého Syna jako smírnou oběť za naše hříchy“ (1 Jan 4,10). Čili výchozí i cílový bod povolání je láska Boží k člověku. Máme se postupně připodobňovat Bohu, abychom také my byli schopni této lásky vůči Bohu a vůči druhým, a měli tak život v plnosti.

Vztah učednictví má svou dynamiku. Má svůj počátek, často spojený s milostí obrácení, ale neomezuje se pouze na nějaký okamžik, i kdyby byl velmi výjimečný. Je to trvalý dialog dvou osob, jedinečná historie vzájemné lásky, která se uskutečňuje celý život. Jeho cílem je co nejdůvěrnější spojení s Bohem v lásce, připodobnění se Kristu až k dosažení plnosti Kristovy v nás (srov. Ef 4,13).

Když Ježíš povolal své učedníky, dali se do pohybu, a to nejen navenek, ale především uvnitř. Následovat Krista většinou neznamená zanechat rodinu a práci, ale svěřit se mu s tím vším do rukou, opustit své představy o Bohu i o životě. „Pojď za mnou“ – to znamená dovol mi, abych se ti dal poznat; dovol mi, abych já zorganizoval tvůj život, věř mi, že to s tebou myslím dobře a že tě povedu. Přestaň už chodit jenom tam, kam jsi chodil sám, a následuj mě. Následovat Krista znamená přebývat stále v jeho blízkosti a ptát se, co se mu líbí, potažmo sdílet jeho poslání pro druhé a pro svět.

S povoláním k následování je tedy spojeno pozvání, abychom denně umírali svému sobectví. Pán řekl jasně svým učedníkům: „Kdo chce jít za mnou, zapři sám sebe, vezmi svůj kříž a následuj mě“(Mt 16,24). Slova o sebezáporu a o kříži však vyslovil až ve chvíli, kdy jeho učedníci zakusili jeho lásku a moudrost, když se zrodila jejich touha jít za ním. Prvním ani posledním slovem evangelia totiž není kříž, prvním a posledním slovem evangelia je láska Boží k člověku. Je-li člověk pozitivně zasažen láskou Boží, je-li fascinován Kristem, je jím přitahován. Pak teprve prosí, aby mohl jít za ním. A tehdy mu Pán řekne: Pojď za mnou, jenom věz, že následování něco stojí.

Ježíšovo zapři sám sebe však neznamená, že se musím stále zříkat všeho, co mě těší; znamená to ale, že už si nejsem svým vlastním pánem. A nejvyšší stupeň mé seberealizace není v tom, že se uskutečňuji na úkor druhých, ale naopak, že jsem schopen stát se darem pro druhé lidi.

Učedník je sice povolán a odpovídá Kristu osobně, sám za sebe, ale nenásleduje ho sám, není na život sám. Od počátku svého působení vytváří Ježíš společenství těch, kteří mu uvěřili, a které se prostřednictvím eucharistie stává něčím mnohem víc... Když nám někteří bližní jdou na nervy, mohlo by se zdát, že společenství nebo církev jsou jen obtížemi navíc. Nemusíme-li však kráčet cestou víry a služby Božímu království sami, je to velký dar.

K tomu, abychom byli vůbec schopni v lidském těle zakoušet Boha a vnímat jeho vůli, potřebujeme dar Ducha. Toho Ježíš slíbil apoštolům a také ho v plnosti seslal a sesílá na všechny, kteří o něj prosí (srov. Lk 11,13). Bez Ducha svatého bychom žili ve stálém pokušení náboženského formalismu. Duch nás uvádí do veškeré pravdy (srov. Jan 16,13) a také nám zprostředkovává skutečný život. Jen milostí Ducha svatého můžeme být proměněni a připodobněni Kristu, mít jeho pokoru a lásku, jeho smýšlení (srov. Flp 2,5) – zkrátka stát se jeho učedníky.

K učednictví pochopitelně patří chvíle, které člověk tráví s Bohem sám, chvíle, ve kterých mu svěřuje, co ho trápí, a naslouchá jeho slovu. Bez sdílení žádný vztah neroste, proto neroste ani vztah s Bohem, pokud se nemodlím. Potřebujeme modlitbu, abychom našli své Ty a v něm jistotu, že nás miluje; tím však učednictví nekončí, spíše začíná. Životní styl Ježíšova učedníka se ale rodí ve chvíli, kdy se začneme živého Boha ve všem ptát, co se mu líbí, a začneme mu naslouchat srdcem. Číst Boží slovo a utvářet podle něho svůj život se učíme celý život. Někdy vnímáme nárok jeho slova jako příliš těžký. Jindy je nám zatěžko uvěřit jeho zaslíbení, jako by patřilo někomu jinému, někomu, kdo si Boží přízeň více zaslouží.

Podstatou učednictví je především naše ochota učit se, měnit smýšlení ve škole svého Mistra. Vždyť nepochopení mezi lidmi a Bohem prochází celou historií a netýká se jen lidí nevěřících. Ani první učedníci vždycky nechápali Boží cesty, často měli jiný názor na věc. Vzpomeňme, jak Petr nemohl pochopit, že Pán bude muset projít utrpením, a musel si vyslechnout ne příliš lichotivé napomenutí (srov. Mt 16,23). Nebo když Pán mluvil o svém záměru stát se pro nás chlebem života – v té chvíli ho dokonce většina dosavadních učedníků opustila (srov. Jan 6,66). Jindy Pán řekl „pojďme jinam“, zrovna když se všechno dařilo a lidé mu ochotně naslouchali. Nechápali, proč by měli někam odcházet, když byli konečně přijati a bylo jim tam dobře… Není snadné být člověkem, který ve všem následuje svého Pána a učí se chodit v jeho stopách, žít v jeho Duchu. Není snadné být člověkem, který chce poslouchat a nechat se vést, který se denně ptá: Pane, co se ti líbí? Ale je to jediná cesta a jediný způsob, jak žít křesťanství naplno.

Je třeba se postupně stávat lidmi, kteří milují slovo Boží, protože v něm je pravda i život, protože se skrze ně setkáváme s živým Kristem. Slovo Boží, to není soubor povznášejících myšlenek, ale pokrm, mana, kterou Bůh dává každému na každý den. Staneme-li se lidmi, kteří skutečně naslouchají Slovu, začne Bůh měnit náš život. Zůstaneme-li v jeho slově, budeme vpravdě jeho učedníky (srov. Jan 8,31). Zůstaneme-li v jeho lásce, poneseme ovoce, které bude mít trvání pro věčnost (srov. Jan 15,16).

 

Vyčovanie bolo prevzaté z www.vojtechkodet.cz so súhlasom P. Vojtecha Kodeta

Späť na svedectvá | Zdieľaj na Facebooku | vybrali.sme.sk Pošli do vybrali.sme.sk

Dobré správy

  • Peter Hocken
    Pán si z piatka na sobotu ráno 10.06.2017 povolal k sebe velikána, pátra Petra Hockena. Vo svojich 85 nedožitých narodeninách bol Božím služobníkom, priateľom a kňazom, ktorý do posledného dychu s radosťou slúžil Božiemu telu po celom svete. Pán ho obdaril mimoriadnym intelektom a múdrosťou spolu so skúsenosťou krstu v Duchu Svätom aj schopnosťou odborne a zrozumiteľne popísať teologickú a duchovnú skúsenosť, ktorá sa deje v Cirkvi osobitne po II. Vatikánskom koncile.
    2017-06-11
  • Marek Nikolov
    Túžime ešte viac inšpirovať ľudí pre Pána. Túžime, aby jeho deti neboli iba konvertiti, žijúci vieru pre seba, ale skutoční učeníci a jeho priatelia, ktorí idú do celého sveta a zvestujú radosť evanjelia. Ak Ti horí srdce pre Krista a chcel by si mu slúžiť, ponúkame Ti pridať sa k nám.
    2017-05-22
  • Anton Chromík
    Muži sú vinní, lebo týrajú ženy. Muži sú vinní, lebo obsadzujú viac vrcholových pozícií v štáte. Muži sú vinní, lebo ženu vykorisťujú. Na všetkom je aj zrnko pravdy. Ideológia ale vylieva so špinavou vodou aj dieťa a rovnako to robí Istanbulský dohovor. EÚ včera 11.5.2017 odsúhlasila, že Istanbulský dohovor podpíše. Rozdelenie v Únii pokračuje a trhlina vzrastá.
    2017-05-12
  • Marek Šefčík
    Ty si vedel, že raz prídem!? Pamätáš si? Už sme sa pár krát stretli… Pokýval som hlavou. Nemali sme toľko času a pokoja, ako teraz. Vtedy som ale nemala záujem ťa objímať. Len som sa ťa chcela dotknúť. Priala som si, aby si vedel, že som na blízku. Všimla som si, že si zo mňa nemal strach. Dokonca si sa na mňa tak nesmelo usmial.
    2017-05-02
  • Chiara Lubich
    "Nič nie je stratené mierom. Všetko môže byť stratené vojnou", tak hovorí pápež Pius XII. Pacem in terris bol názov encykliky pápeža Jána XXIII. "Už nikdy viac vojna", slová ktoré pápež Pavol VI opakoval Spojeným národom. A pápež Ján Pavol II, následne po hrozných udalostiach 11. septembra poukázal na cestu, ktorou treba prejsť: "Žiaden mier bez spravodlivosti, žiadna spravodlivosť bez odpustenia".
    2017-04-26

Video

Zaujímavá a výpovedná skúsenosť západoeurópskeho muža s hinduizmom, budhizmom, jógou, ezoterikou a okultizmom.


Príbeh bývalého teroristu, ktorý dnes spája etniká a kmene.
Stephen Lungu


Hudobníčka Lacey Sturm, bývalá speváčka kapely Flyleaf, bola presvedčenou ateistkou a mala v úmysle vziať si život... ale zrazu sa všetko zmenilo.


"A rozhnevaný pán ho vydal mučiteľom, kým nesplatí celú dlžobu. Tak aj môj nebeský Otec urobí vám, ak neodpustíte zo srdca každý svojmu bratovi." (Mt 18, 34-35)


Všetci sme súčasťou veľkého príbehu. Veľký príbeh sveta tvoria minulé a aktuálne životné príbehy jednotlivých ľudí. Portál mojpribeh.sk je zameraný na najdôležitejší moment príbehu sveta a jednotlivca a tým je osobné stretnutie človeka s Bohom.