Dobré správy

  • Michaela Vyhnalová
    Zasiahnutím prítomného fenoménu ochorenia COVID-19 sa takmer všetko existujúce „vykoľajilo.“ Úplne sa eliminoval zabehnutý kolobeh „bežiaceho sveta.“ Na čo sme boli dovtedy zvyknutí, stalo sa náhle nedostupným. Čo sa považovalo za normálne a bežné, nadobudlo charakter výnimočnosti. Áno, prišiel čas na veľkú „skúšku“ každého srdca. Zažívame novú skúsenosť, na ktorú sa pripraviť z ľudského hľadiska nedá. Avšak z pohľadu kresťanského áno. Teraz sa význam kresťanskej viery preukazuje v celej podobe. Život robí znesiteľnejším. Dáva istoty a nádeje, ktoré svetský, materiálny svet nemôže ponúknuť. Ako veriaci máme príležitosť stať sa nositeľmi viditeľnej formy.
    2021-01-21
  • Michaela Vyhnalová
    „Ja som pravý vinič a môj Otec je vinohradník. On každú ratolesť, ktorá na mne neprináša ovocie, odrezáva, a každú, ktorá ovocie prináša, čistí, aby prinášala viac ovocia. Vy ste už čistí pre slovo, ktoré som vám povedal. Ostaňte vo mne a ja vo vás. Ako ratolesť nemôže prinášať ovocie sama od seba, ak neostane na viniči, tak ani vy, ak neostanete vo mne. Ja som vinič, vy ste ratolesti. Kto ostáva vo mne prináša veľa ovocia, lebo bezo mňa nemôžete nič urobiť.“
    2020-12-11
  • Michaela Vyhnalová
    Zručnosť tvoriť kvalitné vzájomné vzťahy je založená práve iba na našej ochote udržiavať a prijímať vnútorný oheň lásky, vďačnosti a priateľstva nebeského Otca ku nám. Do akej miery dovolíme prehlbovať náš osobný vzťah s Pánom, do takej istej miery budeme vedieť skvalitňovať vzťahy s ostatnými.
    2020-11-11
  • Saša Tinková
    Túžime po láske, žiť ju, prijímať ju a následne dávať, čo sa nám vrchovate darí vtedy, keď sme tými, kými sme boli pôvodným božím zámerom stvorení. Sklamaní svetom, matériou, ľuďmi, kariérami, unavení vecami, zážitkami, ruchom, zhonom, hľadáme v duchovne mnohí práve toto. Spočinúť v tej Pravde - kto som, kam patrím. Pocítiť, že keď už sme tu, na tomto svete, tak to musí byť z nejakého dobrého dôvodu. A možno z toho najkrajšieho – z lásky...
    2020-09-08
  • sr. Vojtecha Mereďová SPraem
    Pán Ježiš dáva každému kresťanovi nejaký osobitný dar, aby týmto darom človek oslavoval Boha. Jednému dáva dar slova, aby mohol druhým hovoriť o Kristovi, sile a kráse viery. Druhému dáva milosrdné srdce, aby týmto obrazom oslavoval Božiu lásku. Tretiemu Pán dáva umelecký dar, aby písal ikony, obrazy Krista a svätých alebo staval pre Neho chrámy. No pre Pána je ešte iný neporovnateľný dar. Takýto dar je čistý, panenský život rehoľnice.
    2020-08-03

Video

Prorocká výzva Geoffa Poultera pre Slovensko, ktorá sa začína napĺňať.


Zaujímavá a výpovedná skúsenosť západoeurópskeho muža s hinduizmom, budhizmom, jógou, ezoterikou a okultizmom.


Príbeh bývalého teroristu, ktorý dnes spája etniká a kmene.
Stephen Lungu


Hudobníčka Lacey Sturm, bývalá speváčka kapely Flyleaf, bola presvedčenou ateistkou a mala v úmysle vziať si život... ale zrazu sa všetko zmenilo.


Všetci sme súčasťou veľkého príbehu. Veľký príbeh sveta tvoria minulé a aktuálne životné príbehy jednotlivých ľudí. Portál mojpribeh.sk je zameraný na najdôležitejší moment príbehu sveta a jednotlivca a tým je osobné stretnutie človeka s Bohom.

Príbeh - Daniela Drtinová
Znovuzrodená cez sny

small_small__DSC0096r.JPG

JUDr. Daniela Drtinová, Ph.D. je známa česká televízna moderátorka a novinárka. Na ČT 24 moderovala Události a komentáře. V máji 2014 spolu s moderátorom Martinom Veselovským a editorom Janom Rozkošným založila projekt DVtv, ktorý dodáva videoobsah pre vydavateľstvo Economia pre jeho online denník Aktuálně.cz.

Moje cesta k víře nebyla jednoduchá ani jednoznačná či přímočará. Kolem sedmého roku jsem začala vnímat první zvláštní pocity a průniky do duchovních světů a v té době jsem si uvědomila, jak hodně živo v mém vnitřním prostoru je.

Ve snech, v představivosti… žila jsem paralelní příběhy, ve fantazii jsem se přesouvala o celá staletí dozadu. Pořád jsem četla, nejen pohádky, které jsou mystických obrazů plné, vzpomínám si, jak jsem sedávala dlouhé hodiny na zahradě na stromě a četla příběhy o andělích a lesních vílách od Elišky Krásnohorské. Ale v té době třeba i kniha amerického spisovatele Johna Irwinga Modlitba za Owena Meanyho mě fascinovala silným tahem a pnutím souvisejícím s osudem a vírou. Vtáhl mě příběh „z druhé strany“, odehrávající se v nitru malého chlapce Owena, který už od dětství ví, kam ho neúprosný osud vede a že je předurčen vydat sám sebe jako oběť, aby zachránil jiné. Owenův vnitřní střet s něčím, co ho tak výrazně přesahovalo, znám od dětství taky. A vím jak těžké pro dítě je tyto věci pochopit a srovnat se s nimi. A hlavně - přijmout je.

Protože už jako dítě jsem slyšela jakési tiché volání z nitra, musela jsem je následovat a tak začalo mé hledání. Velmi silně se mnou komunikovaly sny, plné symbolů a učení, skrze ně se postupně rodilo moje duchovní dítě.

Na jeho příchod na svět, do vědomí, jsem byla úplně sama. Mí rodiče nás nenechali pokřtít, ale ani nás nevedli k ateismu. Moje maminka pochází z devíti dětí a její rodina žila v Novohradských horách, blízko přírodě. Její víra byla a je dodnes neinstitucionalizovaná, osobní, vlastně až donedávna o ní vůbec nemluvila. Můj tatínek má zvláštní vnitřní svět, už proto, že dříve maloval, ale jestli věří v Boha nebo ne, to nikdy neměl potřebu s námi sdílet. Rodiče mi nikdy neříkali, co mám nebo nemám dělat, co si mám myslet a nechali mě pozvolna a úplně přirozeně dospět do bodu, kdy jsem „uvěřila.“ Pomoct jsem si na cestě ale musela sama.

Intenzivně duchovně, i když stále ještě nevědomě, jsem žila od 11 let, kdy jsem zažila první, opravdu hodně silný a nezpochybnitelný „vyšší stav.“ Byl jako „zásah bleskem.“ Od té chvíle byl pro mě můj vnitřní život mnohem důležitější než ten vnější, jen jsem v té době ještě nevěděla, že to, co cítím, souvisí s vírou. To přišlo až později.

K církvi jsem v době dospívání měla naprosto neutrální vztah, věřícím lidem jsem příliš nerozuměla. A tak jsem se časem ocitla v jistém druhu izolace. Věděla jsem, že jsem „jiná“, to, co pro mě bylo posvátné a podstatné, jsem nemohla s nikým sdílet. Nastal i čas, kdy jsem se pokoušela „volání z nitra“ umlčet a vnitřní dění potlačit. Sny mi ale stále nedávaly spát, nutily mě k hledání a k cestě ke zdroji a tak jsem se časem dostala až k pro mě klíčové knize Aniely Jaffé Vzpomínky, sny, myšlenky, což je duchovní autobiografie Carla Gustava Junga. To byl zlom. Najednou jsem prozřela. Bylo mi 18 a na prahu dospělosti jsem zjistila, že to, co se ve mně od dětství odehrává, souvisí s náboženským obsahem mé duše, že jsou to projevy živého Boha, a že je nemám vytěsňovat a bát se jich, ale vydat se jim a ponořit se do nich, do sebe. Božská jiskra, kdysi zažehnutá, mi začala zjevovat svou viditelnou, vědomou podobu. Vnitřní vedení s uvědoměním nabývalo na síle… a pak už šlo vše rychle.

Dlouholetá skládanka a výsledky vnitřního hledání a práce se ve mně složily do celku v mých 33 letech. Nechala jsem se pokřtít na pražském Spořilově v kostele sv.Anežky a našla mnohé odpovědi i klíč v křesťanské mystice.

Průvodkyní a učitelkou ve vnitřním světě se mi stala Terezie z Avily. Jsem pokřtěná v jejím jménu. Když jsem četla její Hrad v nitru, Cestu k dokonalosti a Život, bylo mi tak blízké, o čem psala a jak vnitřně žila. Usebírala jsem se přes její texty a učení o modlitbě, mnohdy jsem se právě skrze ně dostala do hlubších stavů a dotkla se živé víry. Vedla mě vnitřní cestou jako by byla přítomná. Později mě provázela i Temná noc Sv.Jana od Kříže, i té jsem se dotkla…

Meditace a modlitba jsou pro mě cestou živé víry, obnovy i vnitřní proměny. Ale taky práce se Stínem, s přeměnou stínové bytosti v nás, rozhodně se nezříkám rozumové práce a analýzy. Aktivní i pasivní princip, Marta i Marie v prostoru mysli, kde se všechno děje.

V tichu a soustředění hledám to podstatné. Tam je skutečně to Nejvyšší… je to největší dar, jaký jsem mohla dostat.


Späť na svedectvá | | Staň sa priateľom mojpríbeh.sk na FB a ohlasuj evanjelium